Pracovní retro vzpomínky na bývalou práci.

[Black knives]

Každopádně, pořád je co se učit nového. A nedivte se mi, že stále velmi silně zvažuju návrat ke starému řemeslu, které docela umím. Sice asi toho neumím tolik, jako třeba Franz, co dělává nožířům ty brusky. Od něj bych se ještě pořád měl co učit. Konec konců, i Honza Jehlík ledacos věděl, co vím, kdy jsme se ještě bavívali. Ale Franz dokázal odejít z prostředí, kde musel poslouchat šéfy, a maká sám na sebe. Tohle by se mi dost líbilo, být obráběč jako OSVČ, ale nevěřím si, že bych uměl shánět zakázky. Realita však je, že postáváním u mašiny bych si nenamáhal ruce, a pohoda, klídek, špona jede.

Například, výplata jde vydělat i na blbé pásové pile, a to je práce pro zaučeného šimpanze. Ale klídek, čas běží, výplata taky.

[Black knives]

Takže, touhle fotkou jsem se loučil s profesí šablonáře, a odchodem do zdravotního důchodu. Realita však je, že nejen že mi klesl výrazně příjem, ale přišel jsem o něco, co mně bavilo. Na druhou stranu už nemusím poslouchat blbé kecy typu "nám se zdá, že pracuješ málo". Tím mně srali, dost. Být šéf sám sobě je ideál, jen kdyby to nenamáhalo ty ruce.
Prostě, v této rovnici kovoobrábění dosti vede před nožířinou. Výroba nožů je hnusně špinavá práce. Všude brusného prachu, popálené prsty od matroše, jedovaté materiály, manuální dřina. A za to vše výdělek, který je silně na pováženou. Takže, uvidíme za půl roku. Zatím makáme. Takový je dlouhodobý plán.

[Black knives]

Na takové mašině jsem se vyučil.

[Black knives]

Co se týče šablonařiny, nej šablona pro mně byla bočnice vojenského tanku T-72. Plech dlouhý 6,5 metru, skoro metr vysoký. V tom různě výřezy, zářezy. Práce na jedné šabloně pro jednoho člověka byla znormovaná na měsíc a půl.
Ty šablony jsme ve dvou dělali dvě. A stihli jsme to za dva měsíce. Tím jsme zkrátili počítaný výrobní čas o měsíc.
Řekl jsem si o odměnu, za ušetřené peníze firmě. No, dostal jsem tisícovku. Tak, a to jsem byl mladičký šablonář. Už tehdy, někdy před 22 lety mi došlo, že peníze se nevydělávají tím, že makáte pro firmu, a ta to ocení. Už tehdy jsem prohlásil, že kdybych nic nehlásil, a celý ten měsíc bych profušoval, vydělal bych si dvacetinásobek té odměny. To je ta pozitivní motivace zaměstnanců. A pak se šéfové diví, že produktivita se nedaří zvednout. Chtít více práce za méně peněz-trend dnešní doby, je jistě velmi geniální.

[Black knives]

Na takovém, už dost velkém soustruhu jsem dělal už před vojnou. Soustruh TOS 80.

[Black knives]

Kdybych měl alespoň prostory, mašiny bych si postupně nakoupil, ale místo prostě není. Já jsem kluk z paneláku, co se přiženil do řadovky, a můžu být ledva rád, že mi tchán umožnil makat v jeho dílně. Jinak by prostě nebylo nic.
A do žádného nájmu nepůjdu, nechci. Koupit si něco vlastního, není z čeho. Takže, je to, jak to je. Něco s tím mini prostorem vyrobím, ale jen omezeně.

[Vseta]

....... Takže, je to, jak to je. Něco s tím mini prostorem vyrobím, ale jen omezeně.

OMEZENĚ?? Tvojí produktivitě říkáš "omezená"?? Měsíční práce za týden hotová,se Ti zdá málo??

[Black knives]

Kdybych byl schopnější, měl více odvahy, třeba na úvěr třeba na milion korun, či dva, tak postavit větší dílnu, a nakoupit stroje. Jsem strojař, no to je ale překvapení, že umím stroje používat. Prostě, mám to maličké, ale vymáčkl jsem z toho docela hodně. To však neznamená, že bych to neuměl jinak. Nemám takovou odvahu, jako třeba Dohnal, který si vzal půjčky, koupil starý průmyslový objekt, a snaží se to zvládnout. Tomu já říkám velká odvaha. Zadlužit se, nevědět, jestli mně to uživí i se splátkama úvěru, to je mazec. To já jdu furt tou cestou "pan opatrný". Nemít dluhy, a kdykoliv to moci zabalit.

[Black knives]

Jinak už bych pokukoval po větším soustruhu, frézce, rovinné brusce, pískovačce, CNC frézce, velké pile na kov, skladových prostorech, kalicí peci, výhni a bucharu pro nějakého šmudlu umouněného , prostě furt bych věděl, kam dát peníze. Zářným příkladem budiž nožíř J. Anso. Jeho dílna je můj sen. Ale taky na to koupil a zrekonstruoval celý barák.

[Black knives]

Je to zčásti tak, jak píšeš. Rád vzpomínám na moje začátky, kdy jsem nastoupil jako mladý soustružník. A protože jsem nebyl nafoukaný mladíček, chodil jsem na rozumy a fígle k chlapům před důchodem. A uměl jsem poděkovat. No, a během dvou let mi ti sami chlapi pak řekli, že už umím, a jsem jim rovný, proto jim můžu tykat. Jo, ledacos jsem si vydřel snahou, a pílí.
A v brusírně nářadí mi ti samí staří řemeslníci už po roce začali před mými kolegy z brusírny říkat "Dobré ráno, pane mistr. Přál bych si jeden extra speciál výbrus na soustružnický nůž". Těm kolegům z brusírny se to tehdy dost nelíbilo, že staří chlapi jdou za mladým zobákem, co je šikovnější, než oni.
Pak jsem se znova měl šanci učit šablonařině od fachmana, co to dělal celý život. Šablonařina jako studijní obor neexistuje, takže se to předávalo "z otce na syna". Prostě starý šablonář dva roky před svým důchodem začal učit nového šablonáře. On to prostě nemůže dělat každý. Chce to zručnost a trpělivost.
Ale jinak jsem až tak moc od kolegů nepobral, musel jsem se hodně vypracovat sám.
A nože, tam jsem zkušenosti získával jen na svých chybách. Nejvíc mi jako nožíři pomohly začátky na Knife, kdy si chlapi radili, a to bylo pěkné. Ale když začalo jít o peníze, a já dokázal říct, že na nožích i vydělávám, a ne zrovna málo, najednou ze mně byl ten hnusný kapitalista Black, co vydělává na úkor kolegů nožířů.
Já to vidím jinak, a proto jsem jen a jen rád, že už nemusím čelit výpadům na Najfu, a mám tady klid na prezentaci své práce. Takže ano, vše zlé, je na něco dobré.