Je to zčásti tak, jak píšeš. Rád vzpomínám na moje začátky, kdy jsem nastoupil jako mladý soustružník. A protože jsem nebyl nafoukaný mladíček, chodil jsem na rozumy a fígle k chlapům před důchodem. A uměl jsem poděkovat. No, a během dvou let mi ti sami chlapi pak řekli, že už umím, a jsem jim rovný, proto jim můžu tykat. Jo, ledacos jsem si vydřel snahou, a pílí.
A v brusírně nářadí mi ti samí staří řemeslníci už po roce začali před mými kolegy z brusírny říkat "Dobré ráno, pane mistr. Přál bych si jeden extra speciál výbrus na soustružnický nůž".
Těm kolegům z brusírny se to tehdy dost nelíbilo, že staří chlapi jdou za mladým zobákem, co je šikovnější, než oni.
Pak jsem se znova měl šanci učit šablonařině od fachmana, co to dělal celý život. Šablonařina jako studijní obor neexistuje, takže se to předávalo "z otce na syna". Prostě starý šablonář dva roky před svým důchodem začal učit nového šablonáře. On to prostě nemůže dělat každý. Chce to zručnost a trpělivost.
Ale jinak jsem až tak moc od kolegů nepobral, musel jsem se hodně vypracovat sám.
A nože, tam jsem zkušenosti získával jen na svých chybách. Nejvíc mi jako nožíři pomohly začátky na Knife, kdy si chlapi radili, a to bylo pěkné. Ale když začalo jít o peníze, a já dokázal říct, že na nožích i vydělávám, a ne zrovna málo, najednou ze mně byl ten hnusný kapitalista Black, co vydělává na úkor kolegů nožířů.
Já to vidím jinak, a proto jsem jen a jen rád, že už nemusím čelit výpadům na Najfu, a mám tady klid na prezentaci své práce. Takže ano, vše zlé, je na něco dobré.
Udělejte co můžete, s tím co máte, tam kde jste...amen.