LOVIME.EU

Chci vám ukázat, co mně živilo. A nejen živilo, měl jsem svou práci, jako koníček. Chodil jsem si do práce hrát, byla to zábava, a docela slušně i placená. Živila mně výroba tvarových šablon pro kovovýrobu. Prostě, jakýkoliv tvar, nebo míra, umím na to vyrobit měřidlo. Ručně, a s přesností až na 0,02 mm, pokud chci. Většinou však stačilo bohatě být v toleranci 0,05mm.
Prostě, dostal jsem výkres, a veškeré postupy jsem si volil sám. Když jsem měřidlo vyrobil, sám jsem si ho schválil, zkontroloval, a pustil do výroby. Docela velká zodpovědnost, jinak mohly být i milionové škody ve zmetcích.
Díky toho jsem byl u bývalých šéfů docela něco jako "chráněná osoba". Kdokoliv z dílny, když chtěl v minulosti poukázat, že krom šablon si dělám i svoje věci, tak ho šéfové sejmuli. Prostě zákon zněl "neserte se do šablonáře, jinak půjdeme zrevidovat vaši pracovní náplň". Fungovalo to celé roky, ale pak dílna krachla, a já byl hozen na dílnu jinou. A tak už to až takové nebylo. Prostě, už do mně startoval kde kdo. A protože jsem byl vždy držkatý, tak jsem začal být pro nové šéfy osinou v zadku. Takže místo ocenění mých znalostí a zručnosti se mně raději toto jaro zbavili.
Jako nožíř jsem už byl celkem známý, a už byla vidět závist, a pomluvy. Lidi samo záviděli, že mám dva celkem vysoké platy. Už jaksi nechtěli vidět, že to taky byla dřina od rána do pozdní noci.
Padal jsem na držku únavou, a na jaře jsem byl na hraně duševního i tělesného kolapsu. V podstatě mi vyhazov z práce zachránil život. Ale práci jsem měl rád. Šablonáři jsou však řemeslo na vyhynutí, proto vím, že tento job už asi nikdy neseženu.

Součástí profese bylo frézování šablon na velmi přesném šablonářském stroji-frézce Studer. Tak, ta mi doma chybí. Ale co už, v životě rentiéra přece frézky netřeba. Bezvadně se na ní dělaly očka na kerambity. V řádech sekund.

Ale jinak jsem původně vyučený soustružník. Teda, tehdy to bylo obráběč kovů. Takže, jakýkoliv běžný stroj umím používat.

No, a abych si mohl večerně dodělat maturitu, chvíli jsem pracoval, jako brusič nářadí na full. Další roky jsem to měl jen jako hobby, protože mně to bavilo. Takže se pořád dočítám, že jsem brusič. Ne, nejsem. Jsem emeritní šablonář.
S bývalou 9 pracovní třídou, jako samostatně pracující kvalifikovaný dělník. Byl jsem na to dost hrdý.
Ale brusírna, to byla pohodička. Málo práce, hodně času, brusky. Tož, furt jsem něco vyráběl, abych se v práci nenudil. Zlatí komunisti, to bylo prostě super.

Naše stará dílna, kde se mimo jiné vyráběly díly na vojenské tanky. Bývali jsme vojenský provoz. Dávno, dávno tomu.

A tohle z ní zbylo.

No, vyřval jsem si postavení nové šablonárny, ale ten pocit, jak se dá zničit prosperující hala plná strojů, ten nezmizí nikdy. Tehdy jsem se zařekl, že i kdybych zbytek života profušoval, a jen se poflakoval, neudělám ani setinu škody, co provedli páni v kravatách a kvádrech.
Navíc, ten silně flustrující pocit, kdy jsem si na malém vozíčku jak bezdomovec stěhoval starou šablonárnu do jiné haly, ten taky nezmizí nikdy. Pak jsem řadu měsíců byl jen tak jaksi volně pohozen do prostoru jiné haly, a nikdo se o mně nestaral, jestli mám podmínky k práci. Tehdy jsem hrozil výpovědí já. Nakonec mi teda postavili novou šablonárnu, která byla dělaná podle mých výkresů, takříkajíc mně "na míru. Celou halu jsem pak projektoval já. Kde chci jaký stroj, v jakém pořadí, a na centimetry přesně, přesně jak já chci. Měl jsem to vyladěné k dokonalosti. I to mi jistě dílna záviděla. Nikdo neviděl, kolik mně to stálo úsilí. Viděli jen ty výsledky.

Takže k šablonárně jsem dostal k dispozici i brusírnu, a stroje pro výrobu šablon, jako soustruh, frézku, magnetku. Vše jsem si pečlivě rozměřil, a dělníci mi usadili stroje.
Tak, tohle bývalo moje království. Nebylo to sice přesné, ale měl jsem tam i cedulku "tady je Krakonošovo".
Byl jsem dost hrdý na to, jak jsem to tam vyladil.

V rámci výroby šablon jsem si musel(a chtěl) udělat svářečák na elektriku, Z-E1. Svařoval jsem v práci Triodinou. Mrcha velká, ale silná. A taky žrala elektriku. Doma by mi udělala z elektohodin větrák. Takže, svařovat umím, a doma mám invertor.

Vím, že se šuškandou šířilo, jaké že to nemám v té práci super, a jaké že nemám super brusky. No, sice bruska s vodním chlazením není tak docela špatná, ale domů bych ji nechtěl ani omylem. Nožířská pásovka od Haima je velmi výrazně lepší.
Navíc, uvažujíc zpětně, myslím, že tohle je ta mašina, co mi zničila ruce. Hodně to vibruje, pokud není mašina dokonale seřízená v ložiscích, a dokonale obtažená. A chlapi mi to dokonalé obtažení kotouče nonstop ničili, však jsem po nich taky slušně řval, když jsem je viděl u brusek, jak je kurví.