LOVIME.EU

Lyže jsou můj koníček od malého prcka. Nevím, možná od 4 let stojím na lyžích. Baví mně to, jen už to není o výkonech, ale jen o procházce po lese na skialp lyžích, kde si můžu jít kdekoliv mimo stopu, a být v lese sám.

Na lyže ovšem zas potřebuju mačetu, pilu, sekeru....já ty pěšinky dělám i pro lyžaře.

Ale když to šlo zdravotně, tak do Vysokých Tater, a skialpinismus v turistické podobě. Žádná divočina.

Ten skialp je skvělá věc na kondici, kde jsem totálka po jednom dni vyflusnutý, ale zalyžuju si v lese v prašanu, a to mám moc rád. Na fotce jsem se synem na Lysé Hoře v Beskydech.

S dcerou je potíž, hrozně jí mrznou ruce, je jí pořád zima. Tak na lyže nechce. Jedině na běžky za barák. Já skialpama prostřelím stopu, a pak vytáhnu své BC široké běžky, a taky se sklouznu.

Lukášovi se taky líbí, že člověk může jít kdekoliv, a furt to jde. Pěšky by to nešlo vůbec, na sněžnicích blbě. Na skialpech člověk projde kdekoliv, a je tam sám.

pěkné fotky..

Dceru jsem zkoušel od maličké nalákat na lyže, ale smůla.

Nejvíce mám slyžováno v okolí Brnčálky ve Vysokých Tatrách. Na kdejaký ten kopec jsem si vynesl lyže, a sjel to dolů.

Myslím, že je dost poznat, jak mi můj dřívější život chybí. Ale zdraví se mi pomalu vrací, tak už přemýšlím, co by zas šlo. Na lyže nepotřebuju nijak zvlášť ruce, takže je to pro mně supr, jen to operované koleno někdy zlobí, a skříplý nerv někde u zadku taky nic moc. Ale snad to půjde. Tohle je život, pro který jsem ochoten dřít, abych měl peníze na hory. Jinak jsem se na ty nože dávno vyprd, na uživení mám. Prostě, vše se děje v souvislostech. A pobyt na horách levný není, tož, makám.