Chci vám ukázat, co mně živilo. A nejen živilo, měl jsem svou práci, jako koníček. Chodil jsem si do práce hrát, byla to zábava, a docela slušně i placená. Živila mně výroba tvarových šablon pro kovovýrobu. Prostě, jakýkoliv tvar, nebo míra, umím na to vyrobit měřidlo. Ručně, a s přesností až na 0,02 mm, pokud chci. Většinou však stačilo bohatě být v toleranci 0,05mm.
Prostě, dostal jsem výkres, a veškeré postupy jsem si volil sám. Když jsem měřidlo vyrobil, sám jsem si ho schválil, zkontroloval, a pustil do výroby. Docela velká zodpovědnost, jinak mohly být i milionové škody ve zmetcích.
Díky toho jsem byl u bývalých šéfů docela něco jako "chráněná osoba". Kdokoliv z dílny, když chtěl v minulosti poukázat, že krom šablon si dělám i svoje věci, tak ho šéfové sejmuli. Prostě zákon zněl "neserte se do šablonáře, jinak půjdeme zrevidovat vaši pracovní náplň". Fungovalo to celé roky, ale pak dílna krachla, a já byl hozen na dílnu jinou. A tak už to až takové nebylo. Prostě, už do mně startoval kde kdo. A protože jsem byl vždy držkatý, tak jsem začal být pro nové šéfy osinou v zadku. Takže místo ocenění mých znalostí a zručnosti se mně raději toto jaro zbavili.
Jako nožíř jsem už byl celkem známý, a už byla vidět závist, a pomluvy. Lidi samo záviděli, že mám dva celkem vysoké platy. Už jaksi nechtěli vidět, že to taky byla dřina od rána do pozdní noci.
Padal jsem na držku únavou, a na jaře jsem byl na hraně duševního i tělesného kolapsu. V podstatě mi vyhazov z práce zachránil život. Ale práci jsem měl rád. Šablonáři jsou však řemeslo na vyhynutí, proto vím, že tento job už asi nikdy neseženu.