Zdeňku, to bylo v práci. Mezi nožíři však vidím mnohem šikovnější, výtvarně nadanější, a vůbec zručnější chlapy, než jsem já. Tohle mně právě bavilo, to hecování, kdo co ukáže nového. Jen v mém přřípadě se mi to holt přerodilo z hobby přivýdělku po živnost, a zpět do přivýdělku.
Měl jsem takový sen. A to ten, že rozjedu manufakturu s mými modely nožů, které jsem cíleně už od počátku plánoval tak, abych mohl mít zaměstnance. Tedy, aby ty nože mohl dělat téměř každý trochu zručný řemeslník, kterého bych zaměstnal. A já sám jsem měl mnohem vyšší ambice. Vím, že umím víc, než ukazuju. Ale prvotní je pro mně výdělek, nikoliv ješitnost, kde bych něco vyráběl dlouho, ale pak by to bylo drahé, a třeba bych to vůbec nedokázal prodat.
Já zvolil cestu jako Tomáš Baťa-optimální poměr-cena/výkon.
Takže nemůžu ukojit svou ješitnost, a dělat náročnější kousky. Leda se stane zázrak, a ta manufaktura bude, a já tomu budu šéfovat. Pak by byl čas zase si hrát, a zkoušet.