LOVIME.EU

Jak, s čím, kde, s kým, proč? Jsem tremp od svých 14 let. Odtud moje přezdívka "Black"....Dalo mi to dobrý základ do života, a ledacos jsem se naučil. Rád si přečtu, co vy máte, používáte, atd.

Jsem velký fanoušek pořadů Ray Mearse. Dělá v dnešní přetechnizované době fantastickou osvětu, jak žít v lese, co mít s sebou, co jíst, kde spát, jak to postavit..

http://www.youtube.com/results?search_q ... _hMgSpYn6A

Pro ty, co rozumějí polsky:

http://www.youtube.com/results?search_q ... L3hILhxP_I

Od zhruba 14 let mně máti začala pouštět na vandry,sice to pokaždé okušnila,že jako zvlčím,stejně tam budu kouřit a chlastat a tyhlety všechny výchovný řeči.V něčem pravdu měla,v něčem ne-protože k mladému muži patří cigárko,jak k velbloudovi hrby.To pivko k čundru taky patří,ale to přišlo později.
Mně čundr dal hodně,potkal jsem spoustu fajn lidí,jednou se mi dokonce poštěstilo vandrovat s členy TO Ztracenka.Potkal jsem taky lidi,kteří patřili k tehdejšímu řekl bych "lehčímu" samizdatu,skvělí muzikanti,hráli a zpívali písničky u táboráku na známé nápěvy ale s vlastními texty,když si na to vzpomenu,ještě dneska ucvrkávám smíchy-hráli scénky-"Radio Free Europe,u mikrofoun Bill Johnson" "Spartakiáda" Olympiáda" "Domov pro seniory" "Zvláštní škola"-to všechno byly satiry na život za komančů a za to se zavíralo.Byli obvykle bez peněz,ale znali všechno,co se dalo sníst a rostlo na louce nebo v lese,když bylo třeba peněz,zimprovizovali scénu,pro dovolenkáře v kempu udělali představení a jedlo se a pilo zadarmo a ještě zbylo pár stokorun,do klobouku dal každý.Protistátní scénky měly fenomenální úspěch,dokonce i policajti co se nachomýtli na kontrolu,uchcávali smíchy a nechali je na pokoji.Z těch pěti žije už jenom jeden-Slim.Dave,Michigan,Čikuli a Brejla už trempujou v nebi.

Jezdíval jsem nejčastěji na Pulčínské skály, pod Vsetín, u obce Lidečko. Je tam krásně, jsou tam skály, které miluju. Jako tremp jsem také poprvé viděl někdy v 15 letech horolezce na Čertových skalách. Jsem kluk zvídavý, tak jsem mezi nima furt chodil, a vyptával se "na co to máte, a proč je to takhle, atd" až jedna dvojka mi řekla, navážem tě na lano, a lez nahoru. Tím jsem byl lapen do osidel horolezectví, a dalších 23 let byl ze mně horolezec. Skončil jsem jen pro zdravotní potíže, nefunguje mi štítná žláza, a začaly mi letět kila nahoru. A horolezec musí být lehký, ne hroch.
Taky jsem si myslel, že to nepřežiju, přijít o celoživotní lásku. Ale láska k horám zůstala, tak pořád ještě můžu na hory pěšky, nebo na lyžích. Proto jsem lano vyměnil za skialp lyže, a do hor jezdil na extrémní sjezdy na lyžích. Jako docela dobrý horolezec jsem pohyb v nebezpečném terénu uměl, takže pohoda. Jezdím na lyžích v horách dodnes, a i když nejsem špičkový freider, ledacos na lyžích sjedu. Jel(skákal) jsem i sjezdy žlabů, se sklonem místy okolo 55st. A to je při pohledu shora díra, že máte pocit, že to bude volný pád.
Lyže však používám v Beskydech při toulkách okolo Lysé hory na chůzi mimo stezky. Ty skialp lyže, i když jsou velmi drahé, jsou parádní. Dávají svobodu pohybu, jdu si i ve 2 metrech sněhové pokrývky naprosto kam chci. A toulám se lesem. Což nechápou skialpinisti, kteří toto mají jako sport, a běhají na kopec na čas. Ale vše je o hlavě. Já si to v lese užívám. Cestou mačetou prosekávám padlé stromy, a dívám se do krajiny.
V létě je to jinak, a jezdím na horském kole po stezkách. Sám, tiše. Často vidím srny, veverky, sokoly, i taková sova je zážitek. Má lichý let, a málem jsem si pustil do kalhot, jak mi přeletěla zezadu nad hlavou.Nikam se na kole už nehoním, kochám se přírodou. Používám kolo jako prostředek, kde se dostanu dál, než pěšky. Neberu ho, jako sportovní nářadí, když jsem v lese. Užívám si to, jak les voní. Zastavím si kde chci, a jedu dál. Jsem turista na horském kole. Nejsem v tom duchu sportovec. Seru na výkony, užívám si to.

Tím chci poukázat na to, že i s podlomeným zdravím jde život žít naplno. Nebýt Surga, který mi osobně operoval meniskus v koleně, dnes už ani na ty hory nemůžu. Zrovna tak, se zničenýma rukama není možné lézt na skály. A já přesto pořád chodím a jezdím do lesa. Je jen a jen na vás, jestli to bude ve stylu "starých časů", nebo s moderním vybavením. Být duší tremp je věc hlavy. Je to stav duše. Hadry z vás trempa neudělají. Je to jako kung fu. Hlava je to, co dělá bojovníka silným. Proto když vidím videa Ray Mearse, přikláním se k tomu, aby hnutí "Bushcraft" bylo tou silou, která lidi osvobodí od hnusu běžného života. Není to o hadrech, které máte na sobě, ani o hračkách, které máte s sebou. Je to o HLAVĚ která si to užívá. Vždy, i v nožířině jsem říkal, "používejte mozek".
Ray Mears učí lidi používat mozek. Zbytek je o improvizaci. A tu miluju. Vymyslet to v rámci možností, které se zrovna vyskytly. Tohle je to, jak já žiju, a mám to i v podpisu...

Takto jsem spával v hamace jako tremp už před 28 lety...

Přezdívku "Black" mám už od 14 let...ale místo "TS"(tremp samotář), jsem si vymyslel vlastní označení "TH"(tremp horolezec)

Nazdárek,
moje první samotné putování přírodou bylo v 11ti letech na táboře, kdy se nám při vejletě vožral vedoucí a nikdo nevěděl kudy dál...všichni čekali na místě. Tak jsem vyrazil po proudu potoka, protože tábor ležel na potoce a došel jsem sám do tábora. Sranda je že jsem z toho měl průser já a né ten vedoucí. Mělo to dohru i ve škole, kdy jsem zjistil že nesmím říkat že děda byl skaut a že u nás v chalupě spali američani když přijeli 1945 do Plzně. Další průser byl při následném vrácení pionýrského šátku a odchodu z organizace, která se o děti neumí postarat. Následovala dvojka s chování a nedůvěra v jakékoli organizace.
Takže jsem raději vyrážel sám a učil se z knížek, vyprávění starších a z pokusů a omylů.

B5 a Black jsou strašího data výroby a tak budou jistě tento vařič důvěrně znát.

http://www.youtube.com/watch?v=HbQ0XXMdRKU

No bodejť-dyť ho mám ještě furt doma.Podobný-MARS-vojenský jsem dal OSTovi...