LOVIME.EU

Zdeňku, to bylo v práci. Mezi nožíři však vidím mnohem šikovnější, výtvarně nadanější, a vůbec zručnější chlapy, než jsem já. Tohle mně právě bavilo, to hecování, kdo co ukáže nového. Jen v mém přřípadě se mi to holt přerodilo z hobby přivýdělku po živnost, a zpět do přivýdělku.
Měl jsem takový sen. A to ten, že rozjedu manufakturu s mými modely nožů, které jsem cíleně už od počátku plánoval tak, abych mohl mít zaměstnance. Tedy, aby ty nože mohl dělat téměř každý trochu zručný řemeslník, kterého bych zaměstnal. A já sám jsem měl mnohem vyšší ambice. Vím, že umím víc, než ukazuju. Ale prvotní je pro mně výdělek, nikoliv ješitnost, kde bych něco vyráběl dlouho, ale pak by to bylo drahé, a třeba bych to vůbec nedokázal prodat.
Já zvolil cestu jako Tomáš Baťa-optimální poměr-cena/výkon.
Takže nemůžu ukojit svou ješitnost, a dělat náročnější kousky. Leda se stane zázrak, a ta manufaktura bude, a já tomu budu šéfovat. Pak by byl čas zase si hrát, a zkoušet.

Snívať je potrebné. Je to prvá fáza, ako niečo dosiahnuť.
A potom nasleduje druhá fáza - nespokojnosť s realitou.
A nakoniec tretia fáza - realizácia snov.
Blekoto, si na hranici 2. a 3. fázy

Některé sny se prostě neplní. Uvidíme. Nemá cenu se štvát, a lámat věci přes koleno. Věřím na snahu, ale v mezích. Uštvat se za vidinou je čiré bláznovství.

Něco málo se ale přeci jen změnilo, a manufaktura se stává možná reálnější. Pomocníka mám, a dělá už většinu práce na čepelích. Ještě to bude trvat, než bude umět jako já ty výbrusy, ale snaží se. A práce nám přibývá. Takže moje práce začíná být dost o tom, jak jsem to už mnoho let zpět chtěl. Pomocník maká, a já sháním materiál, vyřizuju poptávky, píšu si se zákazníky, dělám reklamu, fotky, prezentaci, posílám balíky. Normálně, kancelářská krysa.
Držte nám palce, kdo mi fandíte, aby se to ještě zlepšovalo.

Pěkná archivace. Blacku, píšeš, že jsi měl dva velký platy. Na jednom fóru jsi psal, že jsi za 30 let, udělal cca 1500 nožů, s výdělkem asi 1000kč. To jest 1,5 mio.
To je 5000 kč za měsíc. To mi nepřijde zrovna jako balík peněz na uživení.....???
David.

To máš celkem dobré počty, ale já obrovskou hromadu těch nožů také rozdal. A to řádově několik stovek kusů.
O výdělku je to až poslední tři roky. Jinak jsem to měl spíše, jako naprostá většina hobíků v čssr, prostě jsme spíše svůj koníček dotovali, než aby vydělával. A dodnes to tak hobby nožíři mají. Pokud uděláš jednu, dvě kudly měsíčně, zjistíš, že máš množství nákladů, které není kam rozmělnit, tak to zaplatíš ne z nožů, ale z normální práce.

kúrnik ja milujem nožiarov. oni fakt tie nože rozdávajú
/nie všetci a nie každému, samozrejme /

Rád oznamuju, že sny o pomocníkovi, který je plně samostatný, se plní. Viki je šikovný, chytrý, a rychle chápe, co po něm chci. Výsledky jsou velmi uspokojivé. Takže, naši firmu už tvoří v základu tři lidi. Syn, já a Viki. plus spolupracující řemeslníci-pouzdra, kovoobrábění, kalení.

Už je to skoro rok, co se mnou Viki už nepracuje. Jsem na vše sám, a chodím jako obyčejný dělník do práce. Jsem čtyři měsíce v Novogearu, ale stýská se mi po staré profesi šablonáře. Pokouším se v současnosti dělat obsluhu CNC brusky nakulato. Programování mi zatím nejde, ale obsluhu zvládnu. Není to práce snů, ale je to práce. Mám plat, dovolenou.....Takže na nože mám něco času po večerech, a něco o víkendech. Sen o tom, že už nebudu muset do práce, a uživím se nožířinou, je pryč. Nešlo to, prodělal jsem hromadu peněz, a nechávám si to dál, jen jako hobby. Tedy, až do doby, když nebudu schopen manuálně pracovat. Zdraví se mi stále horší. A pak prostě ukončím i hobby výrobu nožů.

Realita k dnešku je asi taková. Pořád pracuju v Novogearu, ale už půl roku jsem na jiné pozici. Jsem zase soustružník na malém švýcarském mauálním soustruhu Reiden. Dělám něco jako soustružníka pro údržbu. V řádu pár kusů, nebo taky vyloženě kusovinu. Furt něco nového, a baví mně to. Mám jen ranní směny, což jsem hodně rád. Na CNC brusce jsem noční směny nenáviděl. Máme v práci takový systém s magnetickým čipem. Takže si příchod a odchod pípnu sám, a mistrovi se to ukáže v compu. Mám celkem pružnou pracovní dobu, a nikdo mně neprudí, v kolik musím být v práci. Jsem za to hodně rád. Ale jinak makám jak šroub, prostě žádné kafe a nohama na stole, jako šablonář. Ve firmě jsou všude kamery, a makat se musí. Ale co je podstatné, na malém soustruhu to zvládám zdravotně, nebolí mně tam ruce. Takže jsem schopen tu práci jistě pár let dělat. Zatím tedy dobré. Ale nože jsem velmi razantně omezil, nechci si ty ruce ničit, víc než už jsou. Dělám, ale jen na pohodu.